proc mac??

26. dubna 2008 v 14:41 | mac |  iMac&PC
Na platformu Mac OS X jsem konvertoval vloni na podzim a od té doby jsem přechod na tuhle platformu dokončil zcela. Kromě osobního Mac Mini pro doma máme doma jeden notebook, Mac Book a v práci mám iMac 20". Na to, jak jsem spokojený, se mne ptá v průběhu času celá řada lidí a vím minimálně o deseti, které jsem svým nadšením pro Mac strhnul k tomu, že také konvertovali. I čtenáři Marigolda se mne na to občas ptají a protože je chvíle času (pořád ležím s horečkou), tak se pokusím zcela subjektivně shrnout to, co mne na Mac platformě uchvátilo. Třeba to inspiruje i vás. Nejdříve něco disclaimerů. S počítači pracuji hoodně dlouho, od sálových přes CP/M a Geos na Commodore 64 jsem se před lety setkal i s Macintoshi. Tehdy jsme na nich sázeli noviny a dělali grafiku. Zaujaly, ale zlákat jsem se nenechal. Proplul jsem světem Solarisů, Amig a dalších legend. Dá se říci, že v oblasti operačních systémů mám ledasco nakoukáno. S postupující hegemonií Microsoftu jsem jeho operačních systémů začal mít plné zuby a to i když si myslím, že Windows XP jsou pro běžného i neběžného uživatele to nejlepší, co ho v operačních systémech mohlo potkat. Dokud jsem nepotkal Mac OS X. XPčka mne štvala řadou věcí. Tak především se mi neuvěřitelně rychle "zasvinily" - postupným instalováním programů, hlavně různé podpory k často měněným mobilům se jejich chování stávalo nepredikovatelným. Zavádění systému trvalo několik minut, v počítači zůstávaly viset různé procesy, které se vynořovaly s nejrůznějšími pitomými hláškami, s ještě pitomějšími hláškami se vynořovaly samy Windows ve snaze být chytřejší, než já. Například, že si mám uklidit Plochu. Kromě toho kolem pořád kroužily nějaké viry a škodlivé adware. Dlouho jsem hledal, na co přejít. Kroužil jsem kolem Linuxu, jenže sebechválenější grafické prostředí Linuxu mi nebylo dost pohodlné, abych na něj mohl v klidu přejít s tím, že přeškolovat se nebudu dlouho. S počítačem většinou pracuju, takže nemohu experimentovat a ladit něco, co z Windows běžně používá. Potřebuji sednout a pracovat. Pak mi PH doporučil Mac. Pokukoval jsem dlouho po nádherném Mac Mini a nakonec mi povolily nervy, zavolal jsem Malérovi a odpoledne jsem si ho vyzdvihl. Unixový rebel s Wokny První dobrou zprávou bylo, že Mac OS X je systém dostatečně rebelský a dostatečně produktivní. Rebelský v tom, že vzbouřenecká dušička může být klidná - nepracujete se systémem Microsoftu, dokonce pracujete na něčem, čemu lze říkat klon Unixu (konkrétně BSD). Když po tom budete toužit, můžete si pustit do okénka textovou konzoli a pracovat s ní, jak jste z Linuxu zvyklí. Jste v Unixu a pracujete s Okny. Produktivní je v tom, že se nemusíte nic moc učit. Na Mac OS X se dá přivyknout kompletně za pár minutek. Pokud nevíte jak, server První Mac vám bude dobrým průvodcem do začátku. Za hodinu si připadáte jako mistr světa a jste ochotni vystoupit s obsáhlou přednáškou na téma Mac OS X inside. Aby vás po několika měsících znovu a znovu překvapilo, co všechno v tom systému je. Tak především všechny přeinstalované aplikace máte hezky v liště, při ruce. A máte tu také systémový panel, v němž můžete provádět všechna nastavení, která jsou vám potřebná. Z jednoho místa, zhruba tak, jak jste zvyklí z Windows. Ačkoliv mnohem účinněji. Počítače Mac nezapřou, že jsou vytvořené pro kreativní lidi kreativními lidmi. Jsou pro lidi, kteří mají malou hranici mezi prací, osobním životem a zábavou. Každý program vás skoro vyzývá, abyste kombinovali práci a zábavu, abyste na věc šli jinak. Mac je skvělý počítač pro produktivní chaoty. Pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet o tom, do jakého adresáře co strčit, jak co pojmenovat, co má mít jakou koncovku. A přitom v okamžiku, kdy chcete nějakou takovou věc řešit, vám systém vyjde plně vstříc. Apple na tuhle vlastnost svých počítačů narází v reklamě, která u nás neběží. Doporučuji se na ni podívat. Jde tam pan PC a pan Mac. Pan PC je kravaťák, pan Mac je v tričku a džínech (detailně je to oblečení rozebráno zde, objednávky možné ). Povídají si. V té, kterou považuji za nejpřiléhavější, jde asi o to: povídají si o dovolené a pan Mac vykládá, jak si fotky jednoduše zpracoval, stáhnul video, udělal stránky pro kamarády i s podcastem a to všechno na pár kliků. A co ty, ptá se pana PC? Pan PC ukáže nějaký graf a vysvětluje: já jsem si spočítal, že 40% času jsem prochodil po horách. Pan Mac na to kouká trochu zaskočeně a pak sarkasticky říká: Wow, jako bych tam byl… (všechny Apple reklamy jsou zde, zmíněná se jmenuje Work vs. Home) Reklama to skvěle vystihuje. Rozdíl není v tom, že na PC byste si nemohli udělat webík s fotkami z dovolené. Jistě, že můžete. Jenže Mac mnohem více stírá rozdíl mezi prací a zábavou. Ponouká ke kreativitě. Je prostě pro trochu jiné lidi. Pokud byste Mac dali své sekretářce, asi byste ji neučinili šťastnější, pokud nemáte to štěstí na kreativní sekretářku. Jenže pokud sami potřebujete podporovat kreativitu, zamilovali byste si ho. Ne nadarmo je Mac stále častější volbou pro vývojáře a pisálky, od pradávna též pro grafiky. Mac a project management Ukážeme si na příkladu z praxe, jaký je rozdíl mezi vedením projektu ve Windows a Mac. To je taková moje poslední aktuální zkušenost, na které je to dobře vidět. Při projektování potřebujete vlastně dvě věci. Naházet na hromadu myšlenky k projektu, roztřídit je, uspořádat je do plánu a případně k němu nakreslit nějaké organizační diagramy. U Windows si na to pořídíte software Microsoftu nazvaný MS Visio a MS Project, na Mac za zhruba stejné peníze zakoupíte programy OmniGraffle a OmniProject. Pro malý projektík můžete použít OmniOutliner, který je dodáván zdarma, ale nemá diagramy ani plánové stopy. Řekněme, že chcete navrhnout nový web. K tomu je vhodné nadefinovat si jeho vzhled a všechny práce + kroky nutné k jeho realizaci. Visio je silný pomocník. Kreslíte rámečky, do nich vypisujete názvy stránek a propojujete je šipečkama s nadřízenýma stránkama. Když se spletete, smažete nakreslený rámeček i šipečky, nebo obojí přesunujete a snažíte se, aby se vám výkres moc nerozjel. Zhruba po hodině práce máte nákres struktury webu hotový. OmniGraffle (web výrobce) na to jde trochu jinak. Můžete sice taky malovat šipečky a boxíky, ale je to trochu zbytečná práce. Nechte to udělat program za vás. Jak? Do tabulky Outline vypište všechny stránky, které chcete mít v nákresu. Pokud je některá stránka podřízená jiné, odsadíte její popisku tabulátorem nebo potáhnete myší. Pokud jste se spletli, stačí uchopit myší text a odtáhnout ho jinam. Pokud dojedete myší s textem mezi dva jiné texty, tyto se automaticky rozsunou a vpustí mezi sebe tažený text. Podobný úkon například ve Windows zrealizujete na dva kroky - nejdříve vložíte prázdný řádek, pak vložíte text. V OmniGraffle tedy může v klidu bez ladu a skladu namlátit během pár minutek text a pak myší vytvořit vazby. Vedle Outlineru se na obrazovce při každé změně pozice automaticky překreslí vytvářený diagram. Ještě se musíte rozhodnout, za chcete mít diagram ve formě obláčků nebo něčeho více seriosního. A taky ručně myší popotáhnout části grafu, které by podle vás měly být jinak, než je automaticky umístil OmniGraffle. Za necelých patnáct minut máte stejně rozsáhlý nákres hotový, jen citelně hezčí, než z Visia. Pro vaše Windows kolegy můžete graf nechat vyexportovat do formy obrázku nebo třeba i Visia. Pak můžeme jít do plánování. MS Project si s výstupem Visia moc nerozumí, takže nejlepší bude všechno přepsat ručně znovu. Je to trocha textu, takže za deset minutek to máte hotové, lepší než to ladit zběsilými exporty. Mně se nikdy moc nevyvedly. U OmniProjectu stačí myší vzít a přetáhnout ze spuštěného OmniGraffle, co potřebujete. Nebo načíst soubor. A můžete plánovat stejně, jako jste před tím v Graffle vytvořili schéma stránek. Vcelku jste zatím ušetřili zhruba hodinu práce a z mých zkušeností také dost nervů. Jak to funguje, ozřejmí následující video (zde na Google Video). Vlevo píšu v části Outliner texty, vpravo se mi z toho sám vytváří automaticky graf. Pak už si jen vyberu, jaký se mi líbí a popřetahávám si jej. Takových příkladů by se dala najít celá řada. Můžete namítnout, že je to o software, že kdyby OmniGraffle byl pro Windows, fungoval by stejně. Není to tak docela pravda. Hlavní vtip je v tom, že celá filosofie systému Mac je taková volná. Ke stejnému výsledku dojdete mnoha různými postupy, takže se nemusíte držet něčeho. Můžete jít za svou intuicí a velmi pravděpodobně se dostanete ke správnému výsledku. Kdysi jsem dlouho hledal nějaký jiný program pro Windows, který by pracoval podobně, jako OmniGraffle. Nenašel jsem nic. Nakonec jsem našel jeden úžasný trik - celý textový nákres si můžete zhotovit v Excelu, textově popsat vazby a pak ho importovat do Visia. Vyzkoušel jsem to. Je to neuvěřitelný opruz, ale přeci jen o trochu menší, než ty šipečky, které věčně nesedí, pozivovat ručně. Textové editory Záhy jsem přišel na to, že používat programy, které jsou vytvořené prvoplánově pro Mac OS X je lepší, než používat převedené klony z Windows či Linuxu. Dobře je to vidět na textových editorech. Word je prostě Word, i když pro Mac je o něco vzhlednější, než pro Windows. Je na něm ale ta woknovitost dost vidět. Zvykl jsem si na Pages dodávané Applem, pokud chci hezkou stránku a pokud chci pracovat se zdrojovým textem, tak jsem sáhl po TextMate. TextMate je vývojové prostředí pro labužníky - podporuje zhruba šedesátku programovacích jazyků včetně PHP, Ruby on Rails a Pythonu. Další krásnou variantou na textové editory, která dokazuje, jak si lidé kolem Macu umí hrát, je WriteRoom. Je to něco jako emulátor klasického psacího stroje. Strohá černá obrazovka, kterou můžete přepnout do full screen režimu, takže zabírá veškerou pracovní plochu Maca. Na ní zelený blikající kurzor. Žádné menu, nic. Proč to? Hlavně proto, že řada pisálků se nerada nechává při psaní něčím rozptylovat. Potřebují napsat text, soustředit se na jeho psaní a ne sledovat vyskakující ikonky kecálků nebo rolující novou poštu. Než to všechno vypnout, je jednodušší spustit WriteRoom a vrátit se do doby elektrických psacích strojů a a WordStaru. Základní funkce typu kopírování ovšem zůstaly. Pro windowsáře už vznikl klon zvaný DarkRoom. Drobnosti Mac překvapuje trvalým proudem drobností, které potěší. Například u notebooku s Windows mne vždy štvalo, že dlouho trvalo, než se vrátil do původního stavu. A to i při suspendu. Mac OS X notebook je připravený k další práci do vteřiny po otevření. Myslel jsem, že to bude mít špatný vliv na výdrž baterií, ale ani když jsem ho takhle nechal zavřený čtyři dny, indikátor baterie se nepohnul. Podobnou výhodu oceňuji každý den u stolního počítače. Nevypínám ho, pouze ho uspím. Probouzí se mi okamžitě po stisku klávesnice. Nečekám na bootování, nic. Přitom pokud je uspaný, pouze poblikává dioda, ale nic se v něm nepohybuje, nedělá kravál. S uspáváním PCček jsem měl vlastně jen špatné zkušenosti. Kdybych měl pokračovat v seznamu drobností, určitě bych nepřeskočil FrontRow. To je totiž kouzelný trik, jak vypadnout z práce a přejít hned do odpočinku. Užívám si ho v práci, když se na chvíli potřebuju zamyslet a nechci se otravovat s počítačem. Sundám ze svého iMaca (úhlopříčka displeje je 20 palců) dálkové ovládání, pohodlně se zhoupnu ve křesle a zmáčknu dálkové ovládání. V tom okamžiku efektně ujede veškerá má práce a místo ní vyjede menu médií. Ten efekt, ten je třeba vidět, abyste pochopili moje nadšení z něj - video najdete tady. Najednou se veškerá pracovní plocha zmenší a propadne se do tmy, z níž vyrotuje nabídka mých fotek, videí a hudby. Práce odjede, zůstane odpočinek. Chvíli si poslouchám, dívám se na video na scénku, pak nechám všechno zmizet a pokračuji v práci. Věc, kterou jsem vynechal zcela, je Unixovitost Macka. Můžete na něm spouštět software určený pro svět Unixu a tak si můžete třeba ladit na lokále svůj web včetně PHP a MySQL. Skvělé pro zájemce o Linux - okna když potřebujete… Nechám se vyprovokovat. Rád. Za tu dobu, co Macka mám, mne samozřejmě pár lidí zkoušelo provokovat. Co když prý budu potřebovat spustit program, který na Mac není? Inu, to je jednoduché. V práci si spustím program Parallels Desktops, který mi umožní přiřadit mému dvoujádrovému procesoru operační systém pro každé jádro. Na jednom mi dál běží Mac OS X, na druhém mi běží třeba právě Windows. V okně Mac OS X samozřejmě. Vyzkouším, co potřebuji a pak Windows odstřelím. Vzhledem k tomu, že nejde o emulaci, je rychlost úměrná dvougigaherzovému procesoru a od té doby co mám 1,5 GB RAM nejsou ani s pamětí problémy. I to je důvod, proč přechod na Intel platformu považuji z hlediska Apple za velmi šťastné rozhodnutí. Když potřebuji pracovat s Apple, pracuji s ním. Když chci Windows, můžu přebootovat pomocí firemní utility do Windows nebo přes zvláště koupený Parallel Desktop spustit obojí najednou. Existuje i třetí cesta, jmenuje se CrossOver a umožní spustit Windows program přímo, bez zavádění Windows. Tu jsem ale nezkoušel. Provokatéry vždycky usadí, když se podívají, jak mi v jednom okně běží Windows a vedle toho mám rozsázené Mac programy. A to, aniž by se počítač viditelně zadýchával. Další oblíbenou provokací peckařů je, zda už se Apple naučil vyrábět myši, které mají víc, než jedno tlačítko. Na to vždycky posmutněle odpovídám, že moje myš nemá žádné tlačítko. Jen kuličku. Dotyčný se zvědavě jde podívat na Mighty Mouse, kterou mám, aby ji sepsul. V tom okamžiku většinou docházejí slova, protože zjišťuje, že jsem nelhal. Myš nemá tlačítka, ale senzory. Podle toho, kam položíte prsty pozná, co jste asi tak chtěl. Kulička je na vrcholu myši, myš je samozřejmě optická a za příplatek i bezdrátová s bluetooth. Kulička funguje zhruba jako trackball blahé paměti, jenže lépe. Je maličká, trochu hrbolatá a umožňuje vám posunovat dokumenty do všech stran. Lze ji také stisknout, v tom případě se stane něco, co jste si nadefinovali. V mém případě se přerovnají okna tak, abych o nich měl přehled a našel jsem to, co jsem hledal. Kulička je hodně návyková. První hodinu jsem byl naštvaný, že nemám kolečko, ale prťavou kuličku. Teď už bych se bez ní neobešel, pro ruce dělníka z lomu to ale výhoda zřejmě nebude. Další běžnou provokací je, že vám lidi začnou tvrdit, jak je Apple předražený. Od doby, kdy se montuje s Intel procesory to ověříte snadno, s kalkulačkou v ruce. Záhy zjistíte, že pokud berete v úvahu značkové (a často i jen "značkovější") počítače, že Apple není nijak předražený. Rozdíly v ceně jsou zanedbatelné a odvíjejí se většinou od toho, že v ceně s Apple máte balíky software, které těžko nějak ocenit - třeba iLife. Otázka pak bude, zda vám stojí zato připlatit si za krásný počítač další tři tisícovky… Mac podporuje libovolný přístup Nevýhoda mojí práce je její fragmentovanost. Nejsem vývojář, nedělám několik hodin v kuse jednu věc. Pokud se přes den něčemu soustavně věnuji hodinu v kuse, považuji to za rozsáhlou práci. Tu je třeba opravit v projektovém software něco, ve firemní Wiki upravit specifikaci, rychle upravit presentaci, spočítat v Excelu data. Odpovědět na email. Pak v Illustratoru prostudovat odvedenou práci a předat ji dalšímu grafikovi. Vrátit se k rozečtené analýze a vedle ní si odpočinkově prostudovat nabídku a návrh smlouvy. Na Macu jsem si zvykl mít tohle všechno pootvírané v mnoha oknech. Okna v Macu totiž nemají takové to šedé pozadí, jako ve Windows. Jsou průhledná a můžete skrze ně kliknout na aplikaci pod nimi. Pokud aplikace pod nimi má nějaký grafický výstup, vidíte skrze okna, co se v ní děje. Záměrně to tak používám a přecházím mezi okny, aniž bych je znovu otevíral a zavíral. Tohle se mi u PC dařilo jen u prohlížeče, protože tak elegantní přehled o všech otevřených úlohách se zde nedal kloudně získat a spodní lišta byla za chvíli posetá otevřenými programy. Navíc mít okna otevřená má ještě jednu výhodu. U Maca mohu vzít obsah jednoho okna za jeho nadpis a přetáhnout ho do jiného programu. Třeba do mail klienta nebo editoru. Ale jestli trváte na copy a paste, jde i to. Původně jsem dumal nad tím, že si do práce koupím zase Miniho a k němu displej, který lze otočit na výšku. Nakonec jsem rád, že jsem to neudělal. Dvacetipalcový displej na šířku je krásná věc a lze ho rozdělit na dvě poloviny, do každé z nich dát jeden text a pracovat s nimi souběžně - nádherné například pro komparaci nabídek či návrhů smluv. Druhým důvodem, proč jsem rád za iMaca je, že je to opravdu krásný a elegantní kousek hardware. I když je vypnutý, tak lahodí oku. Když je třeba jiný přístup Mac je podle mne dobrá volba v momentě, kdy potřebujete získat skrze počítač jiný způsob přístupu a náhledu k informacím. Když chcete být méně závislí na světě Microsoftu. Když se chcete dostat ze stereotypu jednoho směru uvažování. Když potřebujete kreativně tvořit a ne studovat manuály. Když je čas na změnu. Přemýšlejte o tom, až si budete kupovat svůj další počítač. Zda ho potřebujete jen k práci, nebo zda ho chcete k životu. Technická poznámka na závěr: není účelem článku, aby si všichni šli koupit počítač od Apple. Není také účelem článku říci, že tyhle věci PCčka neumí. Umí, ale jinak - a pro tu jinakost jsem rád za Apple. Kromě toho se tu snažím celou dobu taktně naznačit, že dělníci a rolníci informační éry tohle těžko ocení. Ale předpokládám, že většina marigoldích čtenářů se z těchto řad nerekrutuje. A to je zhruba to, oč tu kráčí. Co je Billovo, Billovi, co jest Boží, Bohu. Zbytek je jen na vás. A na konec - tady je nástěnka, kam lidé píšou, proč si koupili PC nebo Mac. Pročtěte si ji…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin J. Martin J. | 4. srpna 2009 v 23:47 | Reagovat

Ehm, jsem člověk, který hledá info ohledně přechodu na Macbook. Koukám, že tady je ten článek postován. někdy v dubnu 2008.
řekl bych, že původně byl článek publikován někde jinde. a před více než dvěma lety. Měj mě za kreténa, protože můžou nastat dvě varianty
1, jsi ten autor, který to napsal původně.
2, jsi jen omluv ten výraz sketa co kopíruje a krade.

Možná ti to přijde hnidopišské, ale něco jakou autorské právo existuje i v psané formě.
Pakliže si původní autor, což nemá žádnou logiku, tak sry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama